AGAIN AND AGAIN

Už zase? Tak zase houpačka... zas a znova a znova a zas... zhoupni se a bude líp... jednou nahoře a najednou dole... totální euforie střídá totální hovna a totální dno a naopak.... super pocity štěstí, beznaděje, naděje a deprese... paráda... kdo nezažil, nepochopí...

Just like in prison

Welcome to the jungle

Podzimní pády

Sidewalk?

Nábřeží HK

Dnešní ráno

fuckin´ rainbow

samota

Nikdo by neřekl že byteček o rozloze 47 metrů je velkej, ale ten můj mi momentálně přijde obří... samota doléhá ze všech stran a začíná mě docela srát. Potřebuju někoho k sobě. Někoho s kým můžu zase být, zase žít. Tohle plácání se od ničeho k ničemu už tady bylo tolikrát že už toho mám plný zuby. Plnou prdel přátel na FB, Twitteru, Google +, a co já vim kde všude a přesto sám?! Hovno hovno... Ono to zase přijde časem říkaj všichni kolem mě. Ale já nechci časem... chci hned teď... lusknout prstem a jít se do postele přitulit ke slečně :D to by bylo bájo...

No nic, jdu usínat sám...

...

Hnus se snoubí s krásou
láska s nenávistí
co bylo bylo,
přijde něco nového
vše musí skončit
pro začátek něčeho nového

sleduji auta,autobusy
a jiné dopravní prostředky
sleduji kapky deště skrze okno
jak dopadají na vozovku
vytváří zvláštní obrazce
vypadají osaměle
nemají tendenci se shlukovat

to nás odlišuje
máme tendence se shlukovat do zvláštních skupin
vytvářet stránky na FB
logovat se na sociální sítě
abychom zabránili samotě
vkrádat se do našich myslí
je to jen pozlátko

take me away

Chci asi pryč. Zase píšu. Vždycky jsem psal abych se dostal z kopru nějakýho... teď jsem si kopru užil a ještě asi užiju až až... no co no... časem přejde všechno. Swagger life není a asi chvilku nebude... Nebo možná jo. Sračky sračka sračky hovna hovna hovna....

next day

Další den v práci, další den v životě... nuda nuda nuda... jakmile je nudna, je něco špatně a je třeba s tím něco udělat. Dnes jsem se zabavil alespoň trochu skrze sociální sítě a trochu škodolibého humoru :D Kamarádky a kamarádi píšou a píšou ostošest. Do toho telefony, pracovní, soukromý hovory, prostě zmatek zmatek zmatek... hyperaktivita a nevím co se sebou :D kudy kam taky nevím :D co dál? Co teď a co potom? :D Nevim nevim nevim... jsem tak nafrčenej, že bych asi mhl trhat skály :D dobrá nálada neopouští zatím... zatím se docela drží mrcha jedna... a já? Já jsem na tom hůř než jsem kdy mohl bejt a přitom tak dobře... divný stavy kdy se vám jedna strana života sere pod rukamaa a druhá kvete až do oblak... zmatení a filmy. Moc filmů ktereý sleduju mimo seriály :D je toho moc moc moc... dostupnost filmů a hudby a seriálů a všeho je tak obrovská že ani nevim, co dřív. Asi se tím utluču a zavalej mě gigabajty dat v podobě jedniček a nul :D potápím se...

c´ya

Another night

Další noc, kdy se nedá usnout. Noc plná otázek, odpovědí, řešení, plodících další otázky a další odpovědi, další řešení a zpátky k otázkám, bezesným nocím a tak pořád dokolečka. Zvláštní jak se tenhlekruh nedá uzavřít. Vypsat se z toho všeho...? Jde to vůbec? Zkouším a stále nic... bez zlepšení, bez řešení... jen další a další otázky a víc času stráveným bděním a ne spánkem... Rád bych usnul, rád bych se ponořil do bezmyšlenkovitého, plohodnotného spánku spojeného se sladkým nicnevěděním.

Obklopen samotou sedím nad podsvícenou klávesnicí a datlím písmenka. Písmenka, která nic moc neřeknou...Nic moc neprozradí...Nehrozí to, že někdo použije moje city proti mně. Už x krát jsem řešil otázku toho, do jeké míry a komu se svěřovat. Někdy je lepší nedávat city najevo, neukazovat svoje slabosti, ani žádné další emoce...Nikdo potom nemůže nic z toho použít proti vám. Držte na uzdě své emoce, držte své projevy pod pokličkou. Vyrovnat se s tím sám je v mnohých případech lepší než se vybrečet prvnímu, kdo se naskytne. Přítekyně je dobrá volba, ale je nutné zvolit, co vše ji svěříte. Rodiče - taky fajn, ale stejný problém. Kamarádi? Pořád stejný problém... Přítelkyni nesvěříte problémy, které máte přímo s ní a nesvěříte ji chyby, které předstíráte, že nevidíte. Rodičům nesvěříte intimní sexuální problémy. A kamarádům nesvěříte chvíle, kdy vám bylo opravdu mizerně a do pláče. A co dál? Tak komu?

Blog... hloupá ,alá věc, kterou nikdo nečte... příspěvky, které jsem uveřejnil dřív odradily těch pár lidí, kteří to četli a te´d jsem tu sám... svoboda psaní... totální. Můžu si psát co chci a kdy chci... a o čem chci. Ale přeci jenom, pokud tohle někdo čte, prosím nebrat vážně... jsem tu sám a samota na mě padá trochu víc, než by měla... zvykl jsem si na to, že je tu se mnou. Teď je doma u sebe a já jsem tady. Uzavřen sám do sebe. Čas přemýšlet... A jsme na začátku...


Dobrou noc

je pozdě

Je pozdě... půl dvanáctý v noci. Měl bych spát, protože ráno vstávám, ale místo toho sedím u PC, kouřím cigaretu a přemýšlím, co se sebou... do toho podbízivé tóny OST k filmu The social network... nejenom super film, ale zároveň úžasnej soundtrack... doporučuji obojí... Bilancuji nad rokem, který mám za sebou... nic moc. Problémy a průsery, ale i pár dost podstatných a hezkých věcí... Zvažuji, co jsem udělal dobře a co špatně. Zvažuji, jak jsem se měl zachovat. Občas by asi neuškodilo přemýšlet a pak teprve jednat. Nebýt úplným debilem a nezraňovat ty, které mám rád a kteří při mně stáli. Díky mým prúserům už mě asi rádi nemají. Nezazlívám nikomu nic.

Jedna vteřina, jedno rozhodnutí, jeden okamžik dokážou váš celý život změnit k nepoznání... posrat x zlepšit... zvažte své kroky a to, jak se budete chovat k nejbližším... zkuste se usmát ikdyž vám není do smíchu. Zkuste se v těchto chvílích usmát na ty, kterří vám chtějí pomoct a vy se utápíte ve vaši malé depresi a tím pádem ji přenášíte i na okolí... ale oni za to nemohou... jsou tu, aby pomohli a dostane se jim pouze opovržení a odporné chování... takový bohužel jsme a chce to s touhle naší stránkou něco udělat. Zažil jsem rok života, který měl světlé i hodně temné stránky. Udělal jsem spousty chyb, které nelze vzít zpět a kterých lituji, ale taky spoustu rozhodnutí, která změnila můj osobní i profesní život k lepšímu.

Dáváte si předsevzetí? Já ne... Bojím se, že bych jej nesplnil a zklamal své okolí i sám sebe. A to je něco, co nechci. Nechci se dívat do zrcadla a bát se, že mě můj odraz obviní z toho, co jsem měl udělat a neudělal. Spousta lidí si dává novoroční předsevzetí a pak je poruší, nedodrží, neuskuteční. Škoda...

Podivná nálada panuje v mém malém království v mém malém útočišti, v mé malé pevnosti. Zvláštně temná a ponurá, ale při tom by mělo být vše v pořádku. Nevím o ničem, co by mi teď mělo ublížit. Střechu nad hlavou mám, práci taky, pár přátel by se našlo, přítelkyni taky mám a plný žaludek. Popíjím dobrý kvalitní čaj, poslouchám dobrou kvalitní hudbu a kouřím dobou kvalitní cigaretu. Sleduji dobrý kvalitní seriál, tak co mi chybí??? Ptám se sám a mám jedinou odpověď. "ona" Jsem totiž doma sám. To je ono. Sedím sám ve velkém malém bytě. Čeká na mě velká studená postel. Snad lidi z mého okoloí jsou na tom lépe a mají se ke komu schovat, protože to vážně pomáhá. Já čekám, že mi to pomůže zítra, až budu s tou, která objímá ze všech nejlépe. Snad bude zítřek lepší než dnešní večer. Možná méně špatných vln více těch dobrých.

Třeba zítřek začne netradičně. Třeba se rozestoupí mraky a já uvidím krásný východ slunce, naplňující dobrou náladou... to by bylo pěkné, milé a hezké... :) C´ya tomorrow

wau

Tak jsem nasral tolik lidí, že jsem se sám divil... Vážně otevřete oči... Jak moc rodičům tý malý slečny pomůže, že se za ni budete modlit??? Udělejte skupinu "Jdeme ji hledat" a vyražte do ulic. To je skutečná pomoc a ne se za ni v pátek přesně v osm večer modlit. To je ta pravá pomoc, která těm rodičům pomůže. A Afrika? Kolik už proběhlo koncertů benefičních??? Kolik sbírek? A k čemu? Status je pořád stejnej. Teprve až budou sami chtít, nechaj si pomoct, ale do tý doby je jakákoliv pomoc jenom nošení dříví do lesa - zbytečná. Můj přístup je vcelku lhostejnej... proč? Protože s tím nic nenadělám a statusem na FB nebo přidáním do skupiny abych se za ni modlil nepomůžu. A upřímně si myslím, že třeba pokud ji někdo unesl, tak ta malá holčička už ani nemusí být v ČR... Ale skutečně, jaká je pravda??? Hodláte mě pranýřovat za moje názory??? Do toho. Klidně. Vaděj ti moje statusy na FB OK. Nečti je. Vaděj ti moje názory? OK. Nenutím ti je. Ale to mi nebere právo na to, říct svůj názor... Ať je jakejkoliv. Ale já se snažím být svůj. snažím se jenom a pouze fungovat, zapadnout do systému placení daní, chození do práce atd... ale moje názory jsou jiný a pro někoho nepřijatelný... Fajn a díkyčau

today

Tahle žumpa kterou nazýváme světem je příliš velká a příliš rozmanitá, než aby ji někdo proplaval skrz naskrz. Nejde to... Tvářit se jak je váš život skvělej a úžasnej je pokrytecký a kurevsky mě nebaví. Zároveň mě taky sere ten přehnanej zájem o cokoliv... FB tomu těžce nahrává... Nevím, roč bych si měl do statusu dávat nějakou píčovinu o tom, že v Africe umíraj děti... umíraj tam doprdele už desítky let a najednou si tady budeme hrát na lidumily??? Je mi to u prdele. Ať nešukaj, nebo jestli maj nedostatek jídla, tak ať ty děti žerou - problem solved!!! Ale sračky jakože nemaj co jíst a že by rady chodily do školy??? Hah... A momentální mánie. Ztracená Anička. Těžko říct, jaká je realita. Zakládáte tady skupiny aby se všichni modlili za Aničku. Kolik z vás věří??? Přiznejte to doprdele. I Anička je mi u prdele. Co možnost, že se nikam neztratila, ale její tatík ji znásilnil a zakopal někde. Neříkám, že to tak je, ale víte hovno, jaká je realita. Tyhle gesta pomocí FB mi přijdou uhozený. Takže dobré ráno, noc, nebo v jakou dobu tyhle sračky někdo čte. Tahle žumpa není fajn...jenom jsou lidé, kteří se tak tváří že je a rozdmýchávaj ty kraviny v ostatních členech slaboduchého stáda jež nazýváme lidstvo.

Se svým životem nejsem spokojenej. A nikdy nebudu. Chci víc, chci dál. Chci pryč. Kam? Těžko říct.Kurt to vyřešil lehce a stručně. Jeho je škoda, ale v dnešní době je pár tisíc lidí, kteří by tu možnost měli silně zvážit. Proberte se a rozhlídněte se kolem sebe.


C´ya

oujeeee

Sedím si tu sám, zvukové vlny proudí kolem mé hlavy a ničí ušní bubínky, protože hladina zvuku (hluku) je možná trochu nadmíru. Mocný beaty prouděj místnostía na jejím konci se odrážejí a proudí ve zmenšené míře zpět. Do toho hučí pračka a myčka na nádobí... totálně mimo rytmus... výrobci by s tím měli něco udělat a naučit tyhle spotřebiče aby respektovali rytmus hudby, která je v bytě zrovna puštěná... když Bill Gates dokáže pokoj naučit pustit vaši oblíbenou hudbu a zobrazit vaše oblíbené obrázkya fotky, tak proč by nešlo tohle??? Utopie??? Fantazie? Možná tak, možná i tak... Tenhle víkend má zvláštní příchuť... poslední osamocený víkend doufám zas na dlouhoou dobu. Navíc kolegyně z práce mi řekla dosti zvláštní věc... její život, její boj, ale moc to nechápu, ale asi kdybych věděl víc, pochopil bych. Kadý svého štěstí strůjcem.


Pochmurná nálada tu panuje. Možná je to únavou, možná prázdnotou... těžko říct čím to může být. Jedno je jisté... až přijede, bude zase dobře.


"Já jsem zlý a vy jste dobrý, navždy jste odsouzený... "

17.10.2010

Další den, další neděle, další a další díly všech možných seriálu... tři dny do příjezdu a já jsem nerozní jak sáňky v létě... už se těším. Vrátí se mi žena ze Sicílie, takže hurá, konečně nebudu doma sám, bude nějaký to kino, véča, sex a další kratochvíle. Už se těším. Moc sem nepíšu... jak to? Asi není potřeba. Matrix v klídku, NEO vítězí a agent Smith je kdesi daleko v Mordoru.. :D Teď už jenom aby přestaly ty šílený křeče do žaludku... a bude fajn. Jdu se natáhnout...

místo spánku

Už je to sakra dlouho, co jsem nic nenapsal...Dny letí kosmickou rychlostí a ani sám kapitán Kirk by to nedal... :D Takže se tím nějak musím probíjet sám a sám a s Kristýnkou... Ano, stále jsme spolu a je to stále lepší a lepší... všeho je dostatek... lásky, polibků, něhy i sexu... stejná vlna a skvělé souznění ve všech ohledech... procházím skrze zvláštní období plé změn a šílenství... ale v pořádku. Matrix se s tím vyrovná a já si zavolám svého soukromého Nea a bude... ve snech procházím situacemi, které jsou ze života a při tom ne z mého. Alespoň ne z mého...respektive v nich nepoznávám nic, s čím bych se měl vyrovnávat v reálném životě. Přitom sny mají být o věcech, se kterými se vědomě nedokážeme vyrovnat... tak nevím... Asi začnu zase psát...

Pár řádků

Nemám co dělat, tak zase pár řádku ve kterých se budou prolínat mé depresivní a naprosto pohodové stavy. Je mi mizerně, sedím doma v HK u kompu a nevím, co mám dělat. Pár lidí na FCB, většina mých známých je právě někde na kalbě a baví se. Doma nechci být, ale co nadělám no. Půjdu si uvařit čajíček asi a pak zalehnu a usnu spravedlivým spánkem nemocného. Zítra snad budu mít ošetřovatelku. Hodná holka je to. Moc. Skoukenem nějakej filmek, pokecáme a pak zase každý svou cestou. Zábava na chvilku a pak zase trocha samoty. Té vysvobozující samoty, kdy nemusím dbát na to, co zrovna poslouvhám a jak nahlas. Takže tóny se táhnou mým bytem a proplouvají skrze mě. Je to zábava docela. Ani nevím, co to poslouchám, ale je to dobré a je to rapové. Malinko nákupy tento týden, něco nového na sebe, něco nového do lendice a něco nového do koupelny. Na dlouhou dobu mám zase vystaráno a nemusím se o to starat. Jsme relativně spokojen se stávajícím stavem. Krom tý blbý chřipky prasečí. Ale ta časem zase přejde. Soudě dle toho kašle bych měl asi přestat kouřit, ale těžko, protože mi moc chutnaj no. Jdu se utápět a sledovat FCB a dění na něm. Je to závislost...