Další noc, kdy se nedá usnout. Noc plná otázek, odpovědí, řešení, plodících další otázky a další odpovědi, další řešení a zpátky k otázkám, bezesným nocím a tak pořád dokolečka. Zvláštní jak se tenhlekruh nedá uzavřít. Vypsat se z toho všeho...? Jde to vůbec? Zkouším a stále nic... bez zlepšení, bez řešení... jen další a další otázky a víc času stráveným bděním a ne spánkem... Rád bych usnul, rád bych se ponořil do bezmyšlenkovitého, plohodnotného spánku spojeného se sladkým nicnevěděním.
Obklopen samotou sedím nad podsvícenou klávesnicí a datlím písmenka. Písmenka, která nic moc neřeknou...Nic moc neprozradí...Nehrozí to, že někdo použije moje city proti mně. Už x krát jsem řešil otázku toho, do jeké míry a komu se svěřovat. Někdy je lepší nedávat city najevo, neukazovat svoje slabosti, ani žádné další emoce...Nikdo potom nemůže nic z toho použít proti vám. Držte na uzdě své emoce, držte své projevy pod pokličkou. Vyrovnat se s tím sám je v mnohých případech lepší než se vybrečet prvnímu, kdo se naskytne. Přítekyně je dobrá volba, ale je nutné zvolit, co vše ji svěříte. Rodiče - taky fajn, ale stejný problém. Kamarádi? Pořád stejný problém... Přítelkyni nesvěříte problémy, které máte přímo s ní a nesvěříte ji chyby, které předstíráte, že nevidíte. Rodičům nesvěříte intimní sexuální problémy. A kamarádům nesvěříte chvíle, kdy vám bylo opravdu mizerně a do pláče. A co dál? Tak komu?
Blog... hloupá ,alá věc, kterou nikdo nečte... příspěvky, které jsem uveřejnil dřív odradily těch pár lidí, kteří to četli a te´d jsem tu sám... svoboda psaní... totální. Můžu si psát co chci a kdy chci... a o čem chci. Ale přeci jenom, pokud tohle někdo čte, prosím nebrat vážně... jsem tu sám a samota na mě padá trochu víc, než by měla... zvykl jsem si na to, že je tu se mnou. Teď je doma u sebe a já jsem tady. Uzavřen sám do sebe. Čas přemýšlet... A jsme na začátku...
Dobrou noc
0 komentářů:
Přidat komentář